Rozhovory

14.5.2019

Vládnoucí muž v seriálu Noční běhy Chebskem Adam Tobiáš:“ Když mě všechno bolí jdu běhat, když jsem naštvaný jdu běhat, když na mě něco leze jdu běhat…. „.

Jedinečný regionální seriál Noční běhy Chebskem 2019 má za sebou dva závody a běžci na svých kontech dvojitou dávku seriálových bodů. V mužské kategorii jich zatím nejvíce nasbíral Adam Tobiáš z Chebu, který prý podle svých slov jede letos doslova nad plán. Věří si Adam, že udrží prvenství v celkovém hodnocení i ve zbývajících závodech a jaké další běžecké cíle si letos vytyčil? Na to vše jsme se ho zeptali v rozhovoru.

Adame, sezóna 2019 je v plném proudu, jde v ní zatím vše podle plánu?

Myslím si, že jedu doslova nad plán! Letos jsem naběhal už přes 900 km, vylepšil si osobní rekord na půlmaratón 1:26 a zaběhl svůj první maraton v čase 3:23! Navíc se mi podařilo vyhrát 2x kategorii Nočních běhů a jednu desítku v Habartově. Takže maximální spokojenost.

Dvojnásobné vítězství v kategorii Nočních běhů pro tebe znamená i aktuálně první pozici v celkovém hodnocení mužů. Budeš chtít tuto fantastickou skutečnost udržet?

Dvě výhry v kategorii i prozatímní celková pozice mě vlastně motivuje k dalším závodům s této série běhů. Takže pokud to zdraví dovolí určitě budu chtít absolvovat i další závody. Na druhou stranu musím sportovně přiznat, že celá trojka v mojí kategorii je nesmírně vyrovná, kde rozhodují vteřiny. Mě to teď prostě dvakrát sedlo.Takže si myslím, že to bude zajímavé až do konce.

Z posledních tří závodů by ti mohl k celkovému vítězství stačit úspěch už pouze v jednom. V Aši na běžce čeká velice náročná trať lesního typu, ve Františkových Lázních zase skoro absolutní rovina v lázeňském prostředí a v Plesné něco mezi. Od které trati očekáváš nejvíc?

Jsem kluk z Beskyd, takže kopců se nebojím, ba naopak. Často v tréninku běhám na moji oblíbenou Zelenou horu (Bismarck). Ale jelikož jsem ani na jedné ze zbývajících tratí neběžel, takže to je tak trochu neznámá, ale těším se.

Byl nedávno zaběhnutý maraton v Praze tvým letošním vrcholem, nebo tě letos čeká ještě nějaký významný závod či cíl?

Do letošního roku jsem šel s cílem odběhnout celou sérii závodů Runczech, takže maraton byl jeden ze závodů s této série. Tím prvním byl pražský půlmaratón. Takže mě ještě čekají závody ve Varech, Budějovicích, Olomouci, Ústí a Liberci. A samozřejmě ještě nějaké závody v okolí. Doma se mají na co těšit.

Co se ti líbí na seriálu Noční běhy Chebskem?

Když budu porovnávat s okolními závody, tak Vás musím všude jenom chválit! O závodníky je vždy parádně postaráno, tratě jsou výborně značené! A navíc máte perfektní prezentaci a aktualizaci na webu a sociálních sítích.

A je něco, co se ti na našich závodech naopak nelíbí?

Že nedokážete poručit větru a dešti a jsme pak ochuzeni o vyhlášení výsledků ihned po závodě. ☺☺☺ ale za to samozřejmě nemůžete😉 Takže vlastně nemám co vytknout.

Co ti běh dává jiného než úspěšné výsledky?

Na tohle se mě ptá spousta lidí a já vždy odpovídám: ODPOČINEK!!! U běhu si vždycky parádně odpočinu! Psychicky i fyzicky! Když mě všechno bolí jdu běhat, když jsem naštvaný jdu běhat, když na mě něco leze jdu běhat…. pak je mi líp, vždycky! Takže všem doporučuji! Jo a abych nezapomněl, po běhu nejlíp chutná pivo!

Chcete se také zúčastnit jedinečného regionálního seriálu Noční běhy Chebskem 2019? Více informací o tomto projektu naleznete na www.nocnibehychebskem.cz

18.4.2019

Nevidomý sportovec a masér Marek Moflár: Sport vás naučí nevzdávat se

Přestože vidí pouze na jedno oko, a to asi na vzdálenost metru, skoro byste nepoznali, že nějaký handicap má. Bývalý reprezentant v tandemové cyklistice, držitel mnoha titulů mistra republiky a několikanásobný vítěz Evropského poháru Marek Moflár se po pěti letech rozhodl odejít z vrcholového sportu, aby si splnil vlastní sen. V současnosti se živí jako masér a osobní trenér, ale i přesto si občas střihne triatlonový závod. Letos svou přípravu soustředí na FORD CHALLENGEPRAGUE a extrémní dlouhý triatlon.

Prožíval jste prakticky normální dětství, chodil na standardní základní školu a dělal vše, co ostatní děti. Myslíte, že je pro lidi s handicapem důležité, aby je okolí přehnaně neochraňovalo a nelitovalo?

Pro mě bylo zásadní, že jsem vyrůstal jako plnohodnotný člověk v partě se zdravými kluky. Ti mě naučili nebát se a postavit se sám za sebe. Také mi dodali potřebné sebevědomí – protože jsem chtěl být členem party, musel jsem si to nějak vybojovat. A to bylo úžasné. Rostl jsem s nimi, hrál fotbal… Nepoznali byste, že nějaký handicap mám.

První cyklistický závod jste absolvoval v 16 letech, o 2 roky později jste se stal členem reprezentace. Jak náročné bylo se v tak mladém věku vyrovnat konkurenci?

Je to jednoduché. Já totiž nejprve prohrával. A proč jsem pak začal vyhrávat? Stál jsem na startu vedle mistra světa a najednou si říkám – vždyť on přece není o nic víc než já. Je vlastně úplně stejný. A v tom momentu, kdy jsem si tohle uvědomil, jsem začal vyhrávat. Proč předtím ne? Protože jsem to měl v hlavě nastavené jen na 50 procent. Říkal jsem si, že jsem nula, podceňoval jsem se, byl jsem vzadu. Člověk vždycky musí vědět, proč na tom startu je, proč to dělá, co do toho dává. Sport vás naučí bojovat, nevzdávat se, překonávat překážky.

Účast na paralympiádě v Londýně Vám unikla o vlásek, poté jste s vrcholovým sportem skončil. Proč?

Já to bral jako znamení. Prostě jsem si řekl, že už tam nemám být. Také mi došlo, že musím něco vystudovat. Chtěl jsem poznat sám sebe – proč sportuju, co z toho mám, jak moje tělo funguje. Studium jsem si propojil se sportováním a díky tomu teď dokážu pomáhat lidem. Podobné věci jsem zažil, a proto jejich problémy chápu.

Zvažoval jste později, že byste se do reprezentace přece jen vrátil?

Věděl jsem, že už nechci. Raději jsem se rozhodl naplno věnovat studiu a práci a později také dlouhému triatlonu. Nyní si můžu trénovat, jak chci, kdy chci, dělám to jen pro sebe. Nikdo mi neříká, že něco musím. Nemusím, ale chci. A v tom je ten rozdíl.

Jak jste se k dlouhému triatlonu vůbec dostal a s kým momentálně trénujete?

Pro Ironmana mě nadchnul Jan Strangmüller, který jej už několikrát vyhrál. Společně trénujeme od ledna. Předtím jsem byl dlouho nemocný, přecházel to a nakonec jsem půl roku nemohl dělat vůbec nic. Naštěstí tělo si ten předchozí trénink pamatuje, takže se teď hodně rychle dostávám zpátky.

Co je na dlouhém triatlonu nejnáročnější?

Člověk to musí mít dobře nastavené především v hlavě. Jinak to nejde. Závod je totiž tak hrozně dlouhý, že takovou porci nejde trénovat. Musím v hlavě vědět, že to opravdu dám, a tohle vědomí si hlídat.

Liší se Vaše příprava na triatlon od přípravy nehandicapovaných? Jak probíhá závod?

Příprava je v podstatě stejná. Samozřejmě trénuji, co se dá. Třeba využívám chvilek, kdy mi v práci odpadne klient, a zajezdím si na trenažéru. Kombinuji víc věcí dohromady, například když mám volno a potřebuji něco vyřešit telefonem, tak u toho trénuji. Během závodu samozřejmě potřebuji parťáka, i když se vše snažím učit tak, abych u sebe pořád nemusel někoho mít – nemám rád, když se o mě někdo stará, protože mě to neosvobozuje. Ale v závodě to tak být musí.

Proč jste si vybral závod FORD CHALLENGEPRAGUE? Kdo bude Váš trasér?

Je tam silná konkurence, závod je hodně sledovaný. Myslím, že naše snaha útočit na top příčky, bude pro fanoušky zážitek. Bude to úžasné, atmosféra je rok od roku lepší, takže se opravdu těším. Mým parťákem bude Jan Strangmüller. Původně to měl být Tomáš Novotný, se kterým jsme v minulosti závodili, šli jsme spolu třeba i Challenge Roth, další závod série Challenge Family. Tomáš měl ale nedávno vážnou nehodou na motorce a ještě potrvá, než se dá dohromady. Dokonce přišel o nohu, ale řekli jsme si, že nás to nezastaví a chceme zase jednou jezdit jako parťáci – představte si závodit slepého s beznohým. To bude pecka (smích).

Jaký bude v Praze Váš cíl?

Určitě chceme jet dobře (úsměv). Nastavili jsme si nějaké časy, určitě se budeme chtít pohybovat někde vepředu, ale neřeknu kde. Necháme tam maximum.

Na jaké další závody se připravujete?

Kromě FORD CHALLENGEPRAGUE se chystáme na závody CZECHMAN, Pálava race a Doksy race, pak nás čeká Ironman v Itálii a chceme se nominovat na Ironmana na Havaji. Každý z těchto závodů je pro mě výzva. Třeba v Ironmanovi chci dokázat, že se dovedu postavit na start mistrovství světa mezi zdravé sportovce. Myslím si, že to bude bomba pro všechny. Ale nevytvářím na sebe tlak, je mi v podstatě jedno, jak to dopadne. Jdu si to hlavně užít.

 

31.1.2019

Běžec Jan Minařík:“Určitě si nenechám ujít ani jeden z letošních nočních běhů od Rozběhnito.cz.“

Honzovo jedinou celoživotní sportovní vášní byla jízda na kole. Tedy až do loňského roku, kdy zahlédl s kamarády plakát na Valdštejnovu desítku. Z obyčejné kamarádské sázky se stala závislost na běhu. Přinášíme vám další rozhovor s účastníkem akcí od Rozběhnito.cz. 

Honzo, kdo nebo co tě dostalo k pravidelnému běhu?

S běháním jsem začal loni na jaře. Kamarádi tehdy někde zahlédli plakát k Valdštejnově desítce a tak nějak jsme se vzájemně začali hecovat, že do toho půjdeme, což se nakonec podařilo. Sice ne na hlavní 10 km trať, ale na poloviční, pětikilometrovou. Dá se říct, že mojí motivací byl právě tento závod – proběhly tam totiž mezi námi i nějaké sázky ohledně umístění 😀 Do té doby jsem s běháním neměl absolutně žádné zkušenosti. Trénoval jsem celé léto v těch největších vedrech a když jsem pak skončil na 7. místě a ve své kategorii dokonce na 2. místě, nemohl jsem tomu věřit. Říkal jsem si – můj první závod a hned „na bedně“? To posílilo moje odhodlání k dalšímu běhání i k dalším závodům.

Co máš na svém běhu nejraději?

Nejraději mám možnost pohybu na čerstvém vzduchu – mojí celoživotní vášní je jízda na kole a teď přibyla i druhá vášeň v podobě běhu, takže venku trávím ještě více času než předtím. Člověk by měl dělat něco pro své zdraví, zvlášť v dnešní době počítačů a mobilů. Co naopak rád nemám je to, že při běhu neumím správně dýchat – proto pokaždé v cíli vypadám, že jsem na pokraji kolapsu 😀

A co běhy na závodech? Máš svůj vysněný závod již za sebou nebo tě teprve v budoucnu čeká?

Mým vysněným závodem byl hned můj první – loňská Valdštejnova desítka, na kterou se samozřejmě chystám i letos. Určitě si nenechám ujít ani jeden z letošních nočních běhů od Rozběhnito.cz. Teď přes zimu se pravidelně účastním série závodů Chebské běžecké zimy. Dále mám v plánu ještě několik závodů v kraji, např. SpaRun v Mariánských Lázních a v květnu si zaběhnu i štafetu v rámci karlovarského půlmaratonu.

Jak jsi uvedla, chystáš se i na závody Noční běhy Chebskem 2019. Co tě na tomto seriálu baví a na co bys ráda pozvala ostatní běžce?

Baví mě možnost poznat místa chebského okresu i trochu jinak a také běh za tmy s čelovkou, což je opravdu zajímavé zpestření. Jindy totiž za tmy neběhám, proto pro mě Noční běhy mají takové zvláštní kouzlo. Ostatní běžce bych také rád pozval na pěknou přátelskou atmosféru a na bezchybnou organizaci těchto závodů.

I náš respondent Honza Minařík se teď chystá na akce Rozběhnito.cz v roce 2019. Pokud chcete zažít atmosféru jedinečného regionálního seriálu i vy, nezapomeňte se zaregistrovat (od 1. února) na stránce www.nocnibehychebskem.cz. Kapacita všech závodů je omezená.

29.1.2019

Běžkyně Veronika Velková: „Pokaždé mám po běhu skvělou náladu“.

Běžkyně Veronika Velková před pěti roky podstoupila dvě operace kolene. Po dlouhém nic nedělání razantně přibrala a teprve potom se rozhodla se sebou něco dělat. Dnes je tradiční účastnicí akcí Rozběhnito.cz a pohyb je pro ni téměř každodenní záležitostí. Co pro ni znamená obyčejný běh a co je jejím běžeckým snem? To se dozvíte v rozhovoru níže.

Veroniko, kdo nebo co tě dostalo k pravidelnému běhu?

V roce 2014 jsem podstoupila dvě operace kolene. Při dlouhém nic neděláni jsem přibrala 25 kg a neustále jsem se litovala. Jednoho dne jsem se zamyslela a přestala se litovat. Začala jsem chodit a nastavila si zdravější jídelníček. Po nějaké době jsem se rozběhla. Byla to dřina. Začala jsem indiánským během a moc mě to nebavilo. Nechuť jsem ale překonala a nyní běh miluji a moc se těším na vaše běhy. Bohužel v Třebeni nebudu. Jedu v tento termín na hory do Itálie, ale další noční běhy určitě poběžím

Co máš na svém běhu nejraději?

Asi nejraději mám ten báječný pocit po psychické stránce po běhu. Člověk si “ vyčistí hlavu“. Ať už běhám sama, s partnerem nebo s přáteli. Pokaždé mám po běhu skvělou náladu. Ten pocit štěstí, myslim, nedokáže žádná jiná aktivita. To je můj názor. Těch jiných aktivit mám hodně. A samozřejmě mám nejraději, když zjistím po běhu, že zlepšuji své tempo. To ale asi každý běžec 😁

A co běhy na závodech? Máš svůj vysněný závod již za sebou nebo tě teprve v budoucnu čeká?

Můj vysněný závod mě čeká. Respektive série tří závodů stupňované náročností. Je to trifecta Spartan race 2019. Jde o překážkové závody v tomto roce. A nejen závody zaběhnout, ale zaběhnout je co nejlépe. Splnit překážky, které běžně nedávám a ještě to zaběhnout za (pro mě) uspokojivý čas. Řádně na ně trénuji, tak snad si splním svůj běžecký sen k mé spokojenosti.

Jak jsi uvedla, chystáš se i na závody Noční běhy Chebskem 2019. Co tě na tomto seriálu baví a na co bys ráda pozvala ostatní běžce?

Tak především úžasná organizace. Bez jediné chybičky. Líbí se mi, že se nebojíte udělat ve tmě trasu i v terénu. Není to prostě běh jen po silnici a po rovině. V délce přibližně 6 km běžec zažije téměř veškerý terén, který je při běhu možný. Kopce, pole, lesy, silnice, roviny…prostě vše. Pozvala bych ostatní běžce na parádní atmosféru, skvělý vzrušující běh a mezi úžasné lidičky, se kterými se už celkem vzájemně dobře známe.

Veronika Velková se i letos chystá absolvovat většinu závodů jedinečného regionálního seriálu Noční běhy Chebskem. Pokud chcete tuto inspirativní běžkyni s čelovkou potkat, nezapomeňte se výhodně registrovat. Registrace budou spuštěny již v pátek 1. února 2019 na www.nocnibehychebskem.cz.

 

12.7.2018

Vítěz loňské Valdštejnovy desítky a mistr republiky v běhu na 100 km Štěpán Boháček:“Celá atmosféra závodu je pro mě i emočně silná.“

Loňský ročník závodu Valdštejnova desítka od Rozběhnito.cz vyhrál chebský rodák Štěpán Boháček, který byl nejrychlejší na hlavní desetikilometrové trati. Svou stoupající formu dokonce letos v březnu přetavil v obrovský úspěch, kdy na mistrovství republiky v běhu na 100 kilometrů za sebou nechal ultramaratonská esa Daniela Orálka či Radka Brunnera a doběhl si pro titul mistra České republiky. Jak Štěpán Boháček vzpomíná na svůj loňský úspěch na domácí půdě a zda se chystá na trať historickým Chebem i letos se dozvíte v rozhovoru pro Rozběhnito.cz.

Minulý rok jste vyhrál náš závod Valdštejnova desítka, jak se Vám závod líbil a jak na něj vzpomínáte?

Valdštejnova desítka je pro mě velkou událostí. A to nejen sportovní, ale i společenskou. Je to příležitost pozdravit spoluběžce, se kterými jsem ve spojení jen virtuálně. Celá atmosféra závodu je pro mě i emočně silná. Jak pro rodilého Chebana, tak pro obyčejného běžce. Prostě srdcovka. Z loňského ročníku mám jen výborné vzpomínky.

Plánujete běžet i letošní ročník a na co by jste nalákal další běžce, kteří si ještě nejsou jist, zda náš závod běžet?

Letošní účast v plánech určitě mám. Nevím, co by se muselo stát, abych vynechal. Valdštejnova desítka je opravdu jedinečná. Opět se těším. Podle letošní reklamní kampaně očekávám start tak ve třech vlnách 🙂 Myslím, že svého soupeře najde každý a všichni si zazávodí. I taky sebe sami otestují. Trať celého závodu je totiž hodně rozmanitá. Kopečky, seběhy, schody, tartan, štěrk, asfalt, tráva i dlažební kostky. A kdo nebude chtít úplně závodit, může od terénu zvednout hlavu a kochat se historickou částí Chebu.

Jaké závody ještě letos plánujete a máte pro letos nějakou svojí osobní výzvu?

Krom několika dalších závodů, mám letos v plánu ještě jeden důležitý závod. A to hned pár dní po Valdštejnské desítce. Po vítězství na MČR na 100 km jsem se kvalifikoval na MS v Chorvatsku. Na tento závod soustředím mé tréninky, takže si možná dám Valdštejnskou desítku volněji, ale desetkrát 🙂

Máte za sebou spoustu závodů, jaký pro Vás byl nejtěžší a proč?

Jeden z nejtěžších závodů byl pro mě závod Lavaredo 120 km 5800 m+. Tam jsem si sáhl opravdu na dno. Náročností terénu a né úplně dobrou přípravou jsem se slušně vytrestal. Tam se musím ještě vrátit 🙂 Jinak každý závod je v podstatě těžký, když do něj dáte všechno.

Ročně naběháte tisíce kilometrů, co by jste poradil běžcům , jak si udržet kondici?

Na udržení dokonalé kondice nebudu asi ten nejlepší kouč. Jsem znám tím, že si běhám jak chci, kdy chci a co chci. Nelimitují mě žádné tréninkové plány ani pípající hodinky. To bych v dnešní přemoudřelé a přetechnizované době doporučil všem. Poslouchat raději tikot svého těla, mít jasnou hlavu a nehledat důvody proč to nejde. A umět se pochválit i za nevydařený trénink 🙂

 

Více informací o závodu Valdštejnova desítka se dozvíte po kliknutí na tento odkaz

Scroll to top
X