Blogy

Běžecké zážitky a snažení našich členů i nečlenů

28.11.2018

Poslední den v roce je začátkem nových příběhů. Silvestrovský běh s Rozběhnito.cz může být i ten váš

Noční běhy Chebskem nebo Valdštejnova desítka jsou po třech letech své existence prestižními závody, které se v Karlovarském kraji mezi širokou běžeckou veřejností úspěšně etablovaly. V mém srdci ale už od roku 2015 rezonuje jiná běžecká akce, která nemá závodní charakter – Silvestrovský běh s Rozběhnito.cz.

Ta datace nemusí být tak úplně přesná, protože existenci Silvestrovského běhu s Rozběhnito.cz jsem zaznamenal už v roce 2014, kdy jsem začal běhat. Už tehdy to byl třetí ročník a já měl sto chutí se ho zúčastnit. Ale měl jsem začátečnické obavy. Ne z toho, že trasu dlouhou cca 14 km neuběhnu, protože ona se dá na Loretě zkrátit a do místa startu (cíle) k Městské sportovní hale se vrátit pořadatelským „taxíkem“. Měl jsem ostych z ostatních běžců, protože jsem dosud běhal sám. Také z toho, že jsem neměl na zimu pořádné běžecké oblečení, ale jen svršky, co dům dal. V příštím roce jsem poznal, že obě obavy byly liché – nikdo si nevšímal, jak jsem běžel, a každému bylo úplně jedno, co jsem měl na sobě. Docela jsem ale byl už v roce 2014 rozhodnutý nabídnout na výzvu pořadatelů, jejichž facebookový profil jsem sledoval, pomoc a dělat alespoň toho taxikáře. Nakonec jsem se k tomu zase jako srab neodhodlal. O to víc mne to mrzelo, když jsem se později dozvěděl, že pořadatelům právě ten pořadatelský taxík „vybouchnul“ a že museli k Loretě povolat klasickou taxislužbu. Proto jsem si aspoň symbolicky ve stejném čase zaběhl pětikilometrový úsek na Plesensku a představoval jsem si, jaké je to asi v Chebu. A už tehdy jsem věděl, že za rok na silvestra na Loretu poběžím.

Nic takového se o rok později už neopakovalo. Byl to totiž rok mého prvního běžeckého závodu T-mobile Olympijský běh, první výhry v internetové soutěži Rozběhnito.cz, prvního setkání s Michalem Ouřadou při natáčení reportáže o turistickém pochodu, spolupráce při pořádání prvního ročníku Valdštejnovy desítky, prvně jsem se začal účastnit chebských výběhů a poslední den v roce jsem zažil první a můj nejkrásnější Silvestrovský běh s Rozběhnito.cz.

Kromě toho, že byl můj premiérový, byl zároveň ještě téměř komorní. Do dneška závidím těm prvním pěti průkopníkům, kteří se na startovní čáru u Mavexu postavili v roce 2012. I když je snem každého pořadatele co možná nejvyšší účast, já se ohlížím za těmi okamžiky, kdy jsme s Michalem značili trasu na kolech a zvládli jsme to bez auta. Za tou vymožeností, že jsme si jako pořadatelé mohli dovolit běžet na Loretu spolu se svými účastníky. Ve vzpomínkách vidím, že se ke zdolání Lorety na kolech odhodlal můj brácha s manželkou, kteří se v dalším roce stali dalšími oporami projektu Rozběhnito.cz. Pamatuji si na okamžik, kdy jsem si s ním dal v hale po návratu gulášovku. Přestože i v dalších letech bylo pro mne při silvestrovských bězích vždy něco poprvé, na ročník 2015 budu mít ty nejkrásnější vzpomínky. Na rok, kdy jsem do toho příběhu vstoupil i já.

Milí běžci, cyklisté, turisté, pejskaři, rodiče s kočárky, koloběžkáři, všichni! Pokud přemýšlíte, jestli se našeho Silvestrovského běhu s Rozběhnito.cz letos zúčastnit, věřte, že váhání není na místě. Nebuďte stejní jako já v roce 2014. Přijďte a Silvestrovský běh s Rozběhnito.cz bude od letoška také váš. Bude to váš příběh.

Silvestrovský běh s Rozběhnito.cz, pondělí 31. 12. 2018, Městská sportovní hala, registrace na místě od 9 hodin, start v 10.30 hodin. Online registrace http://silvestrovskybehcheb.cz/?page_id=25

Pavel Sýkora

7.4.2013

Ten pocit když dosáhnete běžeckého orgasmu

Po dvanácti týdenní „poctivé“ přípravě, nastávají dny D,D. Hodinu před pátečním polednem nastupuji do žlutého autobusu, abych se vydal na cestu za svým prvním půlmaratonským během. Už na cestě nasávám první náznaky atmosféry největší běžecké události u nás. Postupně vidím nasedat spolucestující, s podezřelou výbavou, připomínající „vercajk“ běžců. Po zhruba tříhodinové cestě s neustále se o vás starajícím sťujardem*, vystupuji v Praze na Florenci a hned vyrážím do půlmaratónského expa na náměstí Jana Palacha. V bílém stanu dostávám startovní číslo s parádním batohem, který poslouží určitě i mimo tuto událost (škoda že jsem ho nechal na Strahově a bůhví, jestli ho ještě někdy uvidím). Aktivně si procházím část trasy, z nábřeží sleduji houfy turistů na Karlově mostě a kochám se pro mě zatím neznámou pozicí výhledu na nejkrásnější překlenutí řeky v naší zemi a asi i na celé zeměkouli. Mockrát jsem starou Prahu neprocházel a vědění, že si velký kus naši matičky země prohlédnu v termoprádle a přilehlých  leginách mi zvyšuje pomyslnou křívku těšení se na sobotní poledne.
Po krátkém zadumáním v okolí startu vyrážím na Můstek, kde na mě čeká Šárka. Ne ta Divoká, ale má stará dobrá známa, která dobrovolně volí páteční odpoledne strávit s člověkem, kterého poslední dny nezajímá nic jiného než téma běh. Pár dní před příjezdem do Prahy si píšeme o nenáviděném krysím životě pražanů a konzumního způsobu života. Přesto si sedáme do žluto-modré krabice s nápisem Ikea a u bezedného hrnku sedíme a probíráme snad úplně všechno až zapomínáme na čas. Jelikož znám tak maximálně chebský Jysk, rád a s očekáváním dobrovolně procházím obchod pana Ikee. Hromada kravinek která vás nutí si něco koupit, mě překonává. Barneymu kupuji malou plyšovou myšku a hurá pryč. Tedy hurá je předčasné, ještě 3 hodiny bloudíme po sportovních obchodech a sháníme funkční triko s dlouhým rukávem. Bohužel od Černého mostu po Českomoravskou, k nesehnání. Courání po betonových krabicích  s desetikilovou krosnou mi plně nahrazuje naplánovaný trénink.
Po příjezdu na Strahov, kde jsem byl před osudným dnem ubytovaný, se vítám s bývalými spolužáky, dávám si partičku fotbálku a jelikož už mě o této pasáži nebaví psát, přejdu rovnou do sobotního dne.
Ráno si chci přivstat, abych si sjel na Anděl koupit to zmíněné triko. Podpeřinová rozmazlenost mě ale nepouští a tak vstávám až kolem půl desáté, dávám si sprchu a rovnou vyrážím na místo startu. Vystupuji ve stanici Staroměstská a odbavení jed-nimi fungujícími eskalátory, nabuzuje pocit výskytu ve startovním koridoru. Hned po východu z metra mě čeká jedno nepřekvapující překvapení. Z dálky vidím ceduli s nápisem:“Kalouskova demise=……“, říkám si, který kretén tahá politiku i sem. Po přiblížení k panáčkovi už se nedivím. Ceduli drží pan Kubinec z Chebu 😀  Po vstupu do technické části závodu mi čas utíká neuvěřitelným způsobem. Mezi 12500 závodníky poznávám známé tváře z televize i osobního života. Pomalu se přesouvám do startovního koridoru, který se plní nepředstavitelným způsobem. Z reproduktoru se ozývá moderátor, který závodníky nabuzuje způsobem, že to pro něj musí být složitější než pro nás běžce. Po moderátorovo zdychových  proslovech se ozývá výstřel a za tónu Smetanovi Vltavy začíná má životní sportovní událost. Běh starou Prahou si náramně užívám, kolem trati tisíce lidí, volím pomalejší tempo a polykám první kilometry. Po průběhu kolem pivovaru Staropramen, slyším pár jedinců stěžujících si na nesnesitelný zápach. V duchu si říkám, že nás trénovaný za Budvarem to nemůže překvapit. Naopak vůně pivovarského sladu, je  pro mě prostě vůně.
První polovina půlmaratonu probíhá naprosto v klidu. Těžím ze svého železného zdraví a pomalu zvyšuji tempo. 11.,12.,13.. 15. kilometr. Na nic si nestěžuji a euforicky si užívám své klidné, běžecké tempo.
Už se blíží kilometr 16. a tělem mi probíhá neuvěřitelný zkrat. Jako když se klepnete kladívkem do prstu a je vám náhle zle. Jako když sáhnete na elektrický drát pod proudem. Zavírám oči a v duchu se mi vybavují ty nejčernější představy. „To je konec, to je konec“ říkám si. A dopředu si vsugerovávám pocit ležení na dlažebních kostkách a doufám, že je v blízkosti sanita. Nadávám si, proč jsem lépe nejedl a pomalu se smiřuji s tím, že půlmaraton nedoběhnu celý. K mému štěstí jsem po otevření očí zahlédl občestvovací stanici, na půl minuty u ni zastavil, napil se a zkusil se vydat dál. A ejhle, voda od Mattoniho byla asi živá. Energie se mi vrací a jsem schopný běžet rychleji, než uplynulých 16 km. Tělu se v duchu omlouvám a slibuji mu, že mu to následující týden vynahradím. Poslední kilometry ubíhaly, lidé kolem trati houstli, blížil se cíl. Poslední zatáčka, cílová rovinka po modrém koberci, po zádech mráz a na ceduli čas těsně po 1:46 h. Vykulím oči a vím, že můj čas bude několikrát lepší, než jsem předpokládal a o několik minut lepší, než na který jsem měl určený tréninkový plán. Probíhám cílovou bránou a zapisuji tento okamžik mezi ty nejdůležitější a nejhezčí ve svém životě. Mezi narození, úspěšnou maturitu a ještě jeden jasný okamžik. A nebojím se říct, že tento půl-maratónský okamžik ho jasně překonává. Prožívám svůj první běžecký ORGASMUS! Splnil jsem si dávný sen, který pro mě byl vnitřně ještě loni, v tento čas nesplnitelný. Reálným časem 1:44:22 odbíhám svůj první a určitě ne poslední půlmaraton. Jestli se při „normálním“ běhu vyplavují endorfiny, tak nevím co se mi do krve vyplavilo teď. Často si nadávám, ale teď se miluju. A těžit z toho budu v každé situaci, protože jsem si dokázal, že s vytrváním a vůlí jde všechno. Výzvou a splněním snem,  si splním další sen.  Díky všem co mi drželi palce! A jestli se rozhodujete jít do půlmaratonu, neváhejte!
Mé celkové časy:
CZE 4408 – OUŘADA MICHAL AMM
Distance Pořadí Pořadí M/Ž Pořadí Cat. Čas RealTime Rozdíl min/Km
Km 5 5000 2245 2048 1325 00:27:08 00:24:50 5.25
Km 10 10000 2209 2026 1331 00:51:37 00:49:20 00:24:29 5.09
Km 15 15000 2210 2029 1336 01:16:43 01:14:26 00:25:06 5.06
Km 20 20000 2123 1947 1294 01:41:48 01:39:30 00:25:04 5.05
Finish line 21097 2070 1904 1268 01:46:39 01:44:22 00:04:51 5.03
*Sťujárd (Stevard)- Osoba obsluhující cestující (Zdroj: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=stevard)
Scroll to top
X