Zakladatel končícího běžeckého seriálu Noční běhy Chebskem Michal Ouřada:“Mám pocit, jak kdybychom s běžci zakončovali maturitní ročník,“.

Zakladatel končícího běžeckého seriálu Noční běhy Chebskem Michal Ouřada:“Mám pocit, jak kdybychom s běžci zakončovali maturitní ročník,“.

11.10.2019 Vyp Od admin

Jedinečný regionální seriál Noční běhy Chebskem na dobro končí. V sobotu 19. října čeká na běžce poslední závod letošního ročníku i celkové série čelovkových běhů. Týden před koncem oblíbeného regionálního seriálu Noční běhy Chebskem jsme vyzpovídali hlavního organizátora Michala Ouřadu.

Michale, v sobotu 19. října proběhne poslední závod letošního ročníku seriálu. Co předcházelo rozhodnutí zakončit oblíbený běžecký podnik?

Běžecké akce pořádám od roku 2012. Tenkrát běžecký boom začal. Já byl svobodný student s obrovskou chutí poznat běžce z Chebu a okolí. Když už nám jich na Silvestrovský běh chodilo hodně, toužil jsem doma založit běžecký seriál s komfortem obdobným z velkých republikových závodů. A tak se začala psát historie seriálu i historie moji rodiny. Těsně po třetím závodu premiérového ročníku čelovek se mi totiž narodila první dcera Ninuška. Tenkrát jsem cítil, že vše vychází podle plánu. Když jsem pak v létě během čtyř víkendů dokázal s týmem uspořádat čelovky na Dřenici, Valdštejnovu desítku, oženit se a poslední víkend uspořádat čelovky ve Františkových Lázních, cítil jsem, že už zvládnu všechno. Jenže jsem si při tom nedokázal uvědomit, že běhy jsou na prvním místě a rodina na druhém. Došlo mi to až letos při čtvrtém ročníku. Jednoho dne, kdy se konal závod mi dnes již tříletá Ninuška položila otázku se slzami v očích, kam zase jedu. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak to mají holky těžké. Kdyby to bylo jen o tom jednom dni, kdy se závod koná. Jenže holky ví, že týden před závodem i po se mnou nemohou vůbec počítat. V tu chvíli mi došlo, že je na čase ukončit čelovky. Že musím žít a fungovat hlavně pro ně.

Pojďme se vrátit zpět v čase. Jak čelovky vůbec vznikly?

V roce 2015 jsme v Chebu pořádali běžecké výběhy. Jednoho podzimního dne jsme vyběhli za tmy. Napadlo nás uspořádat noční závod. Když pak Pája Sýkora přidal, že by se mohlo běžet i v Plesné, napadlo nás spojit oba závody. Mě pak došlo, že to přesně sedí na plán mého snu, založit běžecký seriál. A tak vznikly Noční běhy Chebskem.

Co tě na organizaci seriálu za čtyři roky nejvíce potěšilo?

Ta blízká komunita. Lidi, co mezi sebou na závodu soupeří, a pak je vidíte na facebooku, jak si šli společně zaběhat. Dokonce máme zprávu, že jeden pár, co se na čelovkách seznámil, má dnes dítě. A hlavně lidi, co díky našemu běžeckému seriálu pravidelně běhají. To jsou věci, které vás prostě potěší. Ještě musím dodat, že mě hodně potěšila parta dobrovolníků, co díky seriálu vznikla. Jsou to lidé z úplně jiné generace než jsem já. Lidé, co nikdy neběhali  a přesto organizací pokaždé žijí. Především díky jejich zapálení došel seriál takto daleko.

A něco, co tě zklamalo?

Asi nic zásadního. I když sem tam zaslechnu, že někteří závod neběhají, protože je prý moc komerční. To člověka zamrzí při vědomí, že každý ročník dotuje buďto ze svého nebo z jiných plusových závodů. Těžké je pak vysvětlovat, že medaile pro tolik kategorií, profesionální fotografie, propagace, obsáhlé webovky, komfortní zázemí a další věci potřebné k organizaci nejsou zadarmo. Ale když člověk něco organizuje, vždy musí s kritikou počítat a za ty čtyři ročníky se samozřejmě našla i spousta věcné kritiky.

Jak bylo těžké oslovit lidi z míst, kde se závody pořádaly?

Upřímně moc ne. Vždycky jsme nabízeli kompletní „produkt“. Lidé z obcí, kde se závody pořádaly jsme jednoduše přesvědčili o tom, že kromě propagace a místa nemusí nic zařizovat, že vše máme připravené. Bylo hezké, že se obce i snažily doplnit běhy vedlejším programem. Ukázkově se toho chopila Plesná nebo třeba Luby. Ale všude se vždy našla přidaná hodnota. Zpětně moc děkujeme všem, kdo nám dovolil uspořádat závod ze seriálu.

Co dál plánuje tým Rozběhnito.cz  organizovat?

Konec čelovek neznamená konec naší činnosti. Ušetřený čas za Noční běhy nyní obětujeme do Valdštejnovy desítky. Chceme tento závod dostat mezi dvacet nejlepších závodů v republice. Kéž by tento závod byl pro Cheb za pár let třeba něco, jako je pro Pardubice Velká Pardubická. Prostě sportovní akce, kterou bude žít město i celý region. Již nyní se nám ozývají potencionální partneři, který mohou pomoct závod dostat opravdu takto vysoko. V hlavě mám ještě jeden velký organizátorský sen. Uvidíme až holky povyrostou, jestli bude ještě národ běhat, tak jako dnes a jestli bude šance sen zrealizovat. Navíc letos jsme konečně založili běžecký klub. V lednu se rozhodne, kam ho nasměrujeme. I jemu chceme volný čas po čelovkách obětovat.

Chtěl bys na závěr někomu poděkovat?

Chtěl! Nejvíce Pájovi Sýkorovi, protože to byl právě on, kdo ač trochu z pozadí držel čelovky tam, kde jsou. Nebýt jeho obětavosti, zodpovědnosti a pracovitosti, tak by čelovky končily po prvním ročníku. Dále všem ostatním členům organizačního týmu a hlavně běžcům. Díky nim budu mít v Plesné pocit, jak kdybych po deseti letech končil další maturitní ročník. A nakonec bych samozřejmě poděkoval všem, kteří se na organizaci podíleli prací, finanční i materiální podporou.