Lenka Vacvalová, slovenská herečka a moderátorka s odzbrojujícím úsměvem je také velmi známou běžkyní v Česku i na Slovensku a běh ji postupně dovedl na ty nejtěžší ultra běhy u nás. V srpnu si tato energická žena odskočí do historického Chebu, kde si společně s námi zaběhne Valdštejnovu desítku. Jak Lenka začala milovat běh v horách a jak se těší do Chebu? To se dozvíte v rozhovoru. 

Ahoj Leni, ještě jednou moc děkujeme za přijetí pozvání na běžecký závod Valdštejnova desítka 2018 v Chebu a první otázka na tebe bude směřována rovnou k této akci. Jak se těšíš do Chebu?

V Chebu jsem nikdy nebyla, takže to pro mne bude hlavně výlet a příjemně strávený čas. Valdštejnova desítka se zdá být jako milá akce, takže jsem ráda, že ji můžu svou účastí trochu podpořit nebo zviditelnit.

A teď tedy něco o tobě, jsi velmi akční žena – moderování, herectví a běhání, co z toho tě momentálně naplňuje nejvíce?

Nedá se to tak úplně srovnávat. Moderování a herectví je moje práce, a běh, to je můj obrovský koníček. Oboje miluju a naplňuje mě to, ale každé jinak. Díky práci kterou mám, se můžu běhání věnovat v takové míře jak se mu věnuju a i když se to může na první pohled zdát neslučitelné, pro mne je to ta nejlepší kombinace.

Co tě vlastně přimělo začít běhat na takové úrovni a jaké jsou tvé letošní běžecké plány?

Všechno přišlo postupně a přirozeně. Nikdy jsem neměla v plánu běhat ultra nebo horské traily. Kdyby mi ještě na začátku minulého roku někdo řekl, že poběžím stovku, tak bych mu řekla, že je blázen. Ale čím víc času jsem trávila běháním a čím častěji jsem byla v horách, tím víc jsem objevovala, jak moc mě to naplňuje. Asi, jak se říká, s jídlem roste chuť…A teda ta moje chuť vzrostla do obrovských rozměrů, v podstatě do absolutní změny životního stylu a priorit. Tenhle rok si chci, stejně jako ten minulý, především užít. Ano, poběžím pár závodů, jsem zaregistrovaná na Ještěd Skyrace, Pražský maraton, Krakonošovu stovku, Tatranskou Šelmu Vertical, dám si první skymarathon v Dolomitech, ale pro mne je stejně nejdůležitější ten čas strávený bez startovního čísla. Proto chci být co nejvíc v horách a jen tak běhat pro radost a pro výhledy.


Jaký závod či výzva pro tebe byla kdy nejtěžší? Plánuješ letos nějakou běžeckou výzvu?

Všechny výzvy i závody, co jsem zaběhla byly v daný moment nejtěžší, ale euforie tu námahu hodně vytěsnila. Jeden opravdu těžký moment se mi do paměti vryl…a to krize na 75. kilometrů Pražské stovky. Bylo to moje první ultra, takže jsem nevěděla co mám čekat. Byla to krize, která neměla s nohama nic společného a překonat ten boj s hlavou byl pro mne dost intenzivní moment. Ale pak i ten úžasný stav běžecké nirvány, který přišel po ní. Tenhle rok mám v plánu zatím dvě výzvy, ale ještě o nich nechci moc mluvit, v tomhle jsem trochu pověrčivá. V každém případě budu moc ráda, když budete u nich.

Máš nějaké rituály před běžeckými závody? Či nějakou dobrou rádu co dělat před závodem, aby se člověk cítil dobře a vydal ze sebe maximum?

Aby se člověk během závodu cítil dobře, měl by mít hlavně natrénováno a umět objektivně posoudit, na co má. Zeptat se sám sebe: trénoval jsem poctivě, dal jsem do přípravy to nejlepší a hlavně, dělám to sám pro sebe, a ne proto, abych někomu něco dokazoval? To je pravidlo, kterým se řídím od první chvíle co běhám a považuji to za nejlepší, nejen předzávodní radu.

Ted se opět vrátíme k akci Valdštejnova desítka. Deset kilometrů bude pro tebe asi lehké zvládnout, půjdeš do toho naplno nebo si spíš budeš chtít závod užít a pokochat se městem Cheb?

Hodně lidí se pousměje když to řeknu, ale pro mně je desítka těžký závod. Nejsem zase nějak moc rychlá, ale naštěstí jsem hodně vytrvalá. A při představě, že mám několik desítek minut udržet tempo čtyři minuty na kilometr, se mi dělají mžitky před očima. Takže moc ráda pojmu tenhle závod jako rychlý výlet Chebem. Anebo kdyby někdo hledal vodiče od padesáti minut a výš, hlásím se 🙂

Lenka Vacvalová na Instagramu 

Více o závodu Valdštejnova desítka naleznete po kliknutí na tento odkaz

Facebook událost Valdštejnova desítka 2018