Každý běh je osobním vítězstvím

Mariánskolázeňský SpaRun je závod, na který se člověk rád vrací. Na organizaci je vidět, že ji zajišťuje sportovní klub, a tak ho zázemí pro závodníky, vymezení trati, občerstvení i doběh po ovále řadí mezi závody s poměrně vysokým standardem. Navzdory tomu nejde o žádnou masovku, což jednoznačně přispívá rodinné atmosféře, která k Mariánkám pasuje.

Letošní SpaRun byl můj druhý mariánskolázeňský běh. Loni jsem začal závody teprve ochutnávat, úplně první zkušenost jsem získával na pětikilometrovém Olympijském běhu v Chebu. Trať na 6,4 km v lázních bylo přiměřené, o málo delší pokračování. Rozhodně jsem nechtěl přestřelit a běhání si znechutit. Stačilo, že před rokem přestřelilo počasí a nechutně žhnulo slunce. Letos nám bylo o pár stupňů líp. A mnohým z nás se určitě o dost líp běželo.

Nevěřím, že běžci nesledují své výsledky, že nemají alespoň minimální potřebu uspět. Běhat „jen tak“ může každý kdykoliv a bez startovného. Samozřejmě, že lézt na bednu může jen pár běžců tam někde vpředu přede mnou, většinou to jsou ti, co mají na startovních listinách uvedeno místo svého atletického původu. Ale i tací ousideři, jako jsem já, se po očku dívají, jestli doběhli před tím dědou v trenýrkách, se kterým se předbíhali v zatáčce. Ne, teď trochu přeháním, starší lidi zdvořile pouštím před sebe.

Facebook

Jasně, že jsem byl strašně zvědavý, kam jsem se za rok posunul. Nejsem žádný běžecký Hujer, medaile mám jenom ty, které jsem si koupil. Taky že jsem se na Spa Run nijak cílevědomě nepřipravoval. Zvolil jsem taktiku nechat všechny běžet a před cílem je dostihnout. Bohužel se většina z nich zachovala stejně, s tím malým rozdílem, že vzali roha hned za startem a pak už málem nebylo koho překonávat. Přestože jsem na trati neměl vůbec pocit, že bych běžel „líp“ než loni, musím říct, že cíl přišel kupodivu rychleji. O celé dvě minuty. A při podobném počtu běžců jsem měl o sedmnáct míst lepší umístění. Což není vůbec špatný progres, protože přesně za čtyři roky budu bojovat o medaili.

Je ještě jeden důvod, proč mám závod SpaRun rád. Mám rád Mariánky. Pět let jsem tam studoval a žil. Ve třeťáku jsem na stejném ovále dělal reparát z tělocviku. Každý z budoucích doběhů na Viktorce bude mým dalším vítězstvím nad tělocvikářem. A už tam s ním nebudu sám, budu mít diváky. Hodně diváků. I proto se budu do Mariánek každý rok vracet.

Pavel Sýkora