Ještě v úterý jsem nevěděl, že nějaký závod poběžím, ale na tréninku mi o něm řekla Parťačka a slovo dalo slovo a druhý den jsem se registroval.
V pátek před závodem proběhlo na(pro)tažení na florbalovém tréninku a vůbec jsem netušil jak se mi bude stávat s bolavým tříslem a vidinou startu už ve 14:00 což v ašském časovém pásmu znamená posunout čas a kalorický hodnoty oběda 😝
Ihned po startu se zhroutila naše taktika, že poběžíme celá parta Rozběhnito spolu. Když cca po 100 metrech jsem se chtěl otočit na parťačku a říct, že běžíme rychleji než bylo stanovené tempo a já tušil, že ho nemůžu udržet, tak Parťačka byla 5 metrů za mnou a přišel kopec, kde se zúročilo vše podstatné co slýchame od Pana trenéra a získal jsem si solidní pozici. Zhruba v polovině trati po výběhu na kolonádu jsem přemýšlel do, který kašny to střelim, abych se osvěžil, protože místní kaluže byli nehorázně teplé 😃 Naštěstí přišlo občerstvovací místo a politý živou vodou jsem se vydal směr cíl. Při přeběhu jedné z ulic slyším povzbuzení od kamarádky z městské policie, která křičí „dělej přidej“ já jazyk na triku, vítr ve vlasech a černo před očima 😃 Naposledy probíhal teplou kaluží a střádám plány na závěrečný 2 kilometry a přemýšlím jak předběhnout skupinku před mnou a ubránit skupinku za mnou… Takže jsem se za jednou krásně „vyvezl“ a dal je na závěrečném atletickém ovále a tím i svou pozici ubránil.
Cílem probíham v čase 32:20 což je na trati o délce 6,2 km pro mě osobní rekord a velký úspěch a jen to dokazuje… Běž! Věř! Dokážeš!
